Dva zelené tóny

Podrobnosti tohoto vydání

Obsah

Bohumila Grögerová vzpomíná na svá dětská léta s něhou a láskou. Na jednom místě v textu dokonce zdůrazňuje, že "v tom dávném čase a v tom dávném dění bylo snad už obsaženo skoro všecko štěstí, potěšení a láska, které mne v životě měly potkat." Podstatná část těchto memoárů spočívá především v detailním vykreslení obrazu autorčiných rodičů, kteří jí svou vyrovnaností, starostlivostí a laskavostí zajistili bezpečné a ideální rodinné zázemí. Tatínek, bývalý legionář, vnesl sice do domova určitou přísnost a strohost, dokázal však tyto vlastnosti eliminovat citlivým předáváním zkušeností, při nichž své dceři vysvětloval některá dosud nepoznaná tajemství okolního světa. Učil ji, jak se má chovat při bouřce, seznamoval ji s pouťovými atrakcemi, s muzejními sbírkami, se základy fotografování a s mnoha dalšími aktivitami, jimiž usiloval o její všestranný duchovní rozvoj. Maminka pro ni znamenala jak "vzor krásy", tak i ošetřovatelku, která ji "krmila, koupala a ukládala k spánku", když onemocněla. Byla však pro ni i příkladnou a pečlivou hospodyni, která jí dodávala první pohádkové knížky a za každých okolností nalezla povzbuzení, milé slovo a pohlazení.