Divadelní režisér a člověk Oldřich Stibor (1901-1943)

Podrobnosti tohoto vydání

Obsah

Na profesionální dráhu režiséra se Oldřich Stibor vydal v roce 1929 v ostravském Národním divadle moravskoslezském. Ještě téhož roku se zde podílel na založení malé scény, tzv. Studia, které mělo ostravské publikum seznamovat s netradiční dramaturgií a inscenačními postupy soudobého moderního divadla. Jako divadelní režisér se zapsal především do dějin olomouckého divadla, kde působil od roku 1931. Uváděl zde umělecky závažná díla světové i domácí dramatiky od antiky až po současnost, netradičním způsobem režíroval operní inscenace a navázal spolupráci s místními ochotníky. V jeho tvorbě můžeme sledovat dvě základní tendence: vliv uměleckých postupů pražských avantgardistů, především Jindřicha Honzla a Emila Františka Buriana, v polovině 30. let pak příklon k sovětské dramaturgii a nově chápanému realismu. V letech 1938 - 1940 se prostřednictvím svých inscenací snažil jednoznačně reagovat na novou politickou situaci a vyjádřit svůj nesouhlas s nacismem. Po vzniku protektorátu se stal členem ilegálního okresního vedení KSČ. Zemřel 10. 1. 1943 v nacistickém vězení.