Dějiny rané romantiky

Podrobnosti tohoto vydání

Obsah

Filozofický zdroj rané romantiky nacházíme v Kantově a Fichtově koncepci transcendentálního kriticismu a Schellingovy přírodní filozofie. Romantikové (např. Fichte, Schlegel, Hölderlin, Novalis) se snaží světu vrátit původní smysl v podobě nastolení harmonie bytí se svobodně zvoleným životem: romantičnost znamená vrátit životu kouzlo, jež začal ztrácet díky rozvoji dobové formy civilizace. Původně naivně bezprostřednímu prožitku skutečnosti musí být vrácen smysl pro mystično, tajemno, zázraky, krásu, poetičnost a fantazii. Nestačí však moderní život pouze přebásnit, neboť odkouzlený svět racionalismu, modernizace, účelnosti se musí stát filozofickým symbolem, který je poté třeba poetizovat. Daný trend by měl vyvrcholit zrodem čisté poezie, magického idealismu, transcendentální poezie, syntézou filozofie a poezie. Cíle němečtí romantikové mohli velice obtížně dosáhnout, poněvadž jejich představy trpěly víceznačností a úlomkovitostí. Transcendentální poezie coby vrchol veškerého vědění tudíž zůstává obtížně dosažitelný: obtížně dosažitelné poznání absolutna. Přílohu tvoří výbor z klíčových děl některých německých romantiků (Fichte, Hölderlin, Schelling, Schleiermacher, Schlegel, Novalis).