Cesta člověka

Podrobnosti tohoto vydání

Obsah

Nepříliš čtivé paměti českého spisovatele, který se učil v Karlíně u Prahy v 80. letech 19. stol. rukavičkářem a posléze byl zaměstnán v rukavičkářské továrně ve Šlikově paláci na Ferdinandově třídě (na jeho místě nyní obchodní dům My na Národní třídě). Autor vzpomíná na poměry v učení srovnávaje je neustále se svým předchozím životem v rodném Rožmitále, do něhož se po vojně v Písku jako živnostník rukavičkář r. 1892 vrací. Po celou dobu pražského pobytu se snaží sebevzdělávat a psát básně. Jako nastávající básník vzpomíná na J. Vrchlického (s. 263-275), J. Nerudu (s. 396-400), kteří mu radou pomáhali, na svého bratrance premonstráta P. Isidora Zahradníka (s. 206-214), na spisovatele R. J. Kronbauera (s. 362-363), na smíchovského podnikatele a mecenáše vyšehradského Slavína Petra Fišera (s. 372-374), na písničkáře Fr. Haise (s. 112-115). Píše o svých spolubydlících v podnájmech a jejich osudech, popisuje tenkrát samostatné město Karlín (s.1-288), výletní hospodu Kravín na Vinohradech (s.103-104), znovuotevření Národního divadla r. 1883 (s.125-143), pražské plesy (s. 458-466) i svůj pobyt v nemocnici U milosrdných (Na Františku; s. 224-249).