Černá ovce

Podrobnosti tohoto vydání

Obsah

V próze, psané původně jako divadelní monolog, se zdánlivě střídají dvě osoby vypravěče - oba se narodili počátkem šedesátých let, jejichž "povinnou" báječnost často ironicky zdůrazňují, oba strávili pětatřicet let v blázinci. Řada styčných bodů v jejich vyprávění čtenáři brzy prozradí, že se jedná o jednu a tutéž osobu. Ve vyprávění se přirozeně prolínají časové i prostorové roviny, přirozeně vznikají paralely mezi zážitky z dětství a dospělosti, mezi motivy zevnitř ústavu a ze světa venku. "Elektrický blázinec" z podtitulu je pak jednak ústav samotný, kde je krutými elektrošoky léčena vypravěčova matka i on sám, ale i okolní svět, kde například jeho láska z dětství pracuje v supermarketu a je zaměstnavatelem nucena trávit v něm i všechen svůj volný čas. Hladce plynoucí hrabalovská narativita textu střídá komické a mrazivé prvky, realistické vzpomínky s groteskní nadsázkou a vytváří ve třech rovinách obraz jednoho života, měnících se poměrů v psychiatrických léčebnách i proměn italské reality v druhé polovině 20. století.