Čejčí pláč

Podrobnosti tohoto vydání

Obsah

Poetika Oldřicha Mikuláška vždy lpěla na soustředěném odhalování nitra člověka. Dostat se až dno lidské duše, prozkoumat její tajná zákoutí a hledat v ní sváry, souhlasy nebo naopak strohá odmítnutí, prostě vše, co lidská bytost hluboce prožívá, se stalo jedním ze základních bodů autorovy tvorby. Tak je tomu i v Čejčím pláči, kde zaznívají podmanivé noční motivy, dopisy múzám a ženám nebo jakási něžná krutost, která strmí jak osamělá milostná výčitka mezi nebem a peklem, "jež v krvi doznívá". A ještě je zde také cosi tajemně nedořečeného, spousta "nenarozených slov, / co se nedají vyslovit", co zmučeně bloudí prostorem a časem, a je jich tolik, "jak navždy opadaných růží".