Bez Karkulky

Podrobnosti tohoto vydání

Obsah

Autorčina sbírka veršů je silně poznamenána její prozaickou tvorbou: to, co Dousková vkládá do svých příběhů, totiž jízlivý humor a ironický nadhled, lze nalézt samozřejmě i v její poezii. Dousková sama přiznává, že vystavěla tuto prvotinu na pohádkových motivech, které se zde často objevují (v jednom případě jí dokonce tři pohádky "obstaraly" náplň celého pětiverší). Nicméně se zdá, že kontakt s báchorkami a jejich hlavními postavami se zde zjevuje až v jakémsi druhém plánu, neboť pro autorku je mnohem důležitější zachytit pocity, které ji ovlivňují. Překvapivě se tu najde hodně místa pro stavy úzkosti, docela všední lidské slabosti a selhání nebo pro sny, které jsou náhle sraženy k zemi. K tomu všemu autorka přidává i generační zamyšlení: často se zabývá pojmy stárnutí a lidské existence, které zaznívají například až v erbenovsky pochmurné úvaze nad osudy předků nebo v tomto tragikomickém monologu, jemuž nechybí již příslovečná "kousavá" uštěpačnost: "Podej mi kabát / Zajdeme mezi lidi / Na hřbitov / A tak".