Adorno: moderna a negativita

Podrobnosti tohoto vydání

Obsah

Adorno pojímá osvícenství jako koncepci, která vyslovuje myšlenku osvobození a tuto myšlenku uskutečňuje tím, že člověka vymaňuje z jeho podřízenosti. Jedná se o takové myšlení, jež je ze své podstaty pokrokové, neboť samo sebe chápe coby prostředek k uskutečnění emancipačních snah lidstva. V jeho rámci člověk užívá rozum, ale rozumem poznává nutnost panství: rozumem si uvědomuje, že nad ním vládne příroda. Rozum, který se prostřednictvím negativní dialektiky učí rozumět neidentickému a nerozumovému, zde spěje k radikální sebereflexi. Cesta za neidentickým představuje první radikální sebereflexi rozumu. Druhá radikální sebereflexe umožňuje, aby se rozum vztahoval k sobě samému jako k momentu reality a tím důsledně reflektuje svůj vztah k osudovosti. Zde nacházíme vztah rozumu a nerozumu, tedy neidentického a dějin... Z tohoto ideového východiska Hauser analyzuje význam Adornova myšlení v éře postmodernismu. Hlavní otázkou dneška je postoj k emancipačním požadavkům moderny. Jedinečný historický okamžik pro uskutečnění emancipace byl promeškán. Naplnění emancipačního myšlení se odsouvá do vzdálené budoucnosti, jejíž konkrétní podobu nelze předvídat!