Hory a doly a lesy

Podrobnosti tohoto vydání

Obsah

Obraz starého a zpustlého mlýna přirovnává v úvodní básni Jan Opolský ke svému vyprázdněnému nitru, které dospělo k pocitu životního zklamání i nenaplněných tužeb. Verše jsou prosyceny tíhou stárnutí, zmarněnými představami a tak snad jen návrat do podkrkonošské krajiny křísí v básníkovi alespoň pramínek povzbuzení, který ovšem brzy vysychá pod náporem pochmurných, až deprimujících melancholických nálad. "Pole prázdná jsou a chudá, zem tu málo dává, / řídké klasy oves metá, časně žloutne tráva, / všecka síla této země vejde v sporé hlízy, / lačným byly zasázeny, lačnější je sklízí. / Voda bez ryb, příliš jaksi neživotně vleklá, / jak by proti vůli vlastní do prázdnoty tekla, / nestačujíc omývati kalné stopy žití, / měsíc se v ní, ani hvězdy nikdy nezatřpytí".