Ta ženská musí být opilá!

Podrobnosti tohoto vydání

Obsah

Svatava Antošová píše o ženě nezkrotné, živočišné, naplno prožívající svůj triumf v letech, kdy může uplatnit šarm, vitalitu a onu tajuplnou ženskost, pro niž je žádána a vzývána. Postupně ovšem erotický symbol mizí, nastupuje předtucha stáří, rezignace i ztráta přitažlivosti. Nejen o tomto údělu je básnířčina poezie, ale i o marném hledání jistot, o ubíjející každodenní všednosti. A nikoli náhodně v samém závěru hrdinka autorčiných veršů s jistou odevzdaností prohlašuje: "Jsem naposled jednou z těch krevnatých bytostí / která svou bolest své utrpení svou samotu / nikomu neodkazuje". I proto básnířčina poezie působí dojmem opravdovosti: vyrůstá ze silných autentických prožitků, v nichž kraluje surovost drsného řečiště života, světa bez iluzí, ve kterém se člověk přesto pokouší nalézt stále platné a trvalé hodnoty.