Sólo pro dva dechy

Podrobnosti tohoto vydání

Obsah

Vyzrálý básnický jazyk Oldřicha Mikuláška spolu s myšlenkovými náboji povyšuje tuto sbírku milostné poezie ve své době na ojedinělou literární záležitost. Je to poezie, v níž doznívají citová dramata, kde život dospěje k oné mezní hranici, jíž se už dotýkají andělé. Snad právě tyto bytosti nám ještě v závěrečném stadiu života mohou napovědět, co nám uniklo, jak jsme tápali a bloudili. Básník prochází vzpomínkami a s bolestným jitřením zaznamenává verše, co už nemají sílu „dosténat“ a snad i proto působí pokorně a smířlivě jako „zrníčko pohřbené v písku“. Ale i přes tušený příchod definitivního konce vynikají Mikuláškovy básně i mužnou vitalitou, láskou a vášní, tím, co jeho poezii vždy zdobilo a stalo se erbovním znakem jeho tvorby.