Blboun nejapný

Podrobnosti tohoto vydání

Obsah

Hronův cyklus je silně diktován snahou zachytit bilanční výpověď, která je navíc poznamenána předtuchou smrti. Toto vymezení se objevuje prakticky od prvních autorových obrazů, v nichž například "strom odrostlých let hoří zaživa / a hroudy popelaví v jeho stínu". V těchto krizových hodinách, jejichž příčinou je mrtvice, nabývá Hronova poezie až tragických rozměrů. Pro autora "zešedivěl sníh" a jeho život se proměňuje v bezmocné čekání, v němž "hasne dech". Očekávaný příchod charakterizuje i autorova forma: lze ji považovat i za určitý druh epitafu, který je většinou komponován ve stručném a strohém čtyřverší. Někdy do tohoto útvaru autor záměrně zařadí až skřípavě disharmonický tón a podtrhuje tak kontury lidské tváře, která cítí nutkání skrývat se pod maskou, v níž vstoupí do galerie "ksichtů" a přiblíží se tak vyhynulým živočichům - v tomto případě blbounovi nejapnému.