Člověka hořce mám rád

Podrobnosti tohoto vydání

Obsah

Josef Kainar na sklonku padesátých let již vystřízlivěl ze socialistického a budovatelského nadšení a pokusil se proto vtisknout svým verše nový, tentokrát mnohem konkrétnější rozměr. Vrací se tedy k předcházejícím námětům své tvorby: v této sbírce se například snaží definovat roli člověka ve světě, hledá odpovědi na otázku, čím je sám sobě, co je pro něho dobré a zlé. Zjišťuje i jeho nedostatky, přesto však cítí, že láska k němu převažuje a přes všechny chyby ho má „hořce rád“. Hluboké porozumění a všechny radosti, bolesti i slabosti nesdílí autor pouze s lidským jedincem, stejný cit projevuje básník i pro všechny předměty, které ho obklopují. Některé básně však zůstávají ještě poplatné duchu socialistického realismu (například „Maďarský podzim“, vracející se k událostem z roku 1956).