Točité věty

Podrobnosti tohoto vydání

Obsah

Jako v několika předchozích, tak i v tomto románu si autorka v proudu přirozeně plynoucího, ale velmi promyšleně komponovaného vnitřního monologu a vrstvících se vzpomínek přivolává své blízké - ať ze zásvětí či jen ze zapomnění. I zde se osudy živých prostupují s osudy mrtvých (i těch dávno mrtvých), přičemž se soustředí zejména na bezprostředně prožité údobí odchodu svých starších přítelkyň, jimž byla profesně i lidsky dlouhá léta nablízku a jejichž bolavý, osaměním a neduhy slábnoucího těla doprovázený nezadržitelný odchod se soucitem a smutkem sledovala (spisovatelka "Bohunka" Grögerová a malířka Adriena Šimotová). V proudu vzpomínek a reflexí se však vynořují i další osoby více či méně známé, neznámé, někdy fiktivní, někdy odkazující na autorčinu předchozí tvorbu, jejichž příběh nějakým způsobem souzní s jejím vlastním příběhem a tím, co nyní potřebuje sdělit.(Z těch známých například Božena Němcová či Franz Kafka). Nejedná se ovšem o románovou transformací osudů, spjatých se životem a tvorbou autorky, ani o memoáry; - sledujeme závažnou výpověď o metafyzických úzkostech dnešního člověka, která je dost možná pro ni samou i jistým lékem. Podle nakl. anotace