Zánik Titaniku

Podrobnosti tohoto vydání

Obsah

Hans Magnus Enzensberger se pokusil v této skladbě demonstrovat svébytné názory na budoucí vývoj civilizace. Projevuje se jako příznačný skeptik, který (zřejmě po návštěvě kubánského ostrova) postupně ztrácí víru v sociální pokrok a předvídá zánik a zmar. Základní dějovou linku této poémy pak tvoří kolosální moderní parník, na jehož palubě se plaví jak významní pasažéři, kteří kdysi opravdu byli cestujícími na Titanicu, tak i vyhraněné osobnosti z širokého dobového spektra nebo zcela fiktivní postavy. Na autorově korábu se tak například plaví anarchista Bakunin, středověký básník Dante, vedle nich se tu však vyskytují třeba i kočovníci s velbloudy a všichni společně se podílejí na alegorickém ztvárnění globálního a už neovladatelného světa, řítícího se do bezedné propasti. Titanic se tak stává nejen symbolem společenského neúspěchu, ale i snu, který dosáhl megalomanských rozměrů, aby pak v jediném ničivém nárazu definitivně pohřbil svou existenci.