Amensch

Podrobnosti tohoto vydání

Obsah

Básně Lukáše Horáka jsou niterným záznamem, do něhož pronikají letmé dotyky okolního světa. Dotyky, v nichž se ale až s překvapivou naléhavostí střídá něha s krutostí, v nichž se odpuzují a přitahují protiklady a okamžiky tichého soukromí jsou náhle poznamenány předzvěstí drobných epizod, které navozující atmosféru sblížení definitivně pohřbí a odstaví na vedlejší kolej. Horák dokáže nakreslit podmanivé intimní obrazy, jež však nejsou v jeho podání žádnou selankovitou malůvkou: i když vytváří lyricky pojatou emocionální situaci, téměř pokaždé u ní dojde k určitému zpochybnění, k nedořečenosti, jež zahaluje jeho básně záměrným neklidem, citovou rozpačitostí, ale i vnitřním napětím. "Vzájemně nevěříme / svým úsměvům", říká v jedné básni a jakoby toto jeho tvrzení prorostlo i do dalších veršů. Neboť i když autor popisuje třeba prožitky z města, v němž žije, téměř vždy je vidí optikou pohledu, v němž hraje hlavní úlohu důvěrný a těsný kontakt, pulzující zrychleným tepem, nepokojem a rozechvěním.