Jak rozesmát Monu Lisu

Podrobnosti tohoto vydání

Obsah

První dva oddíly tohoto souboru naznačují (alespoň podle názvu), že se Jiří Žáček vrátil k některým citátům a výrokům ze starších dob. Přesto však lze tvrdit, že jde i dnes o rčení zcela aktuální, v nichž převládá jak autorův lyrický a hravý projev, tak i jeho nadání odhalit slabé stránky lidské povahy, mezi nimiž vynikají omezenost, hloupost a pokrytectví. Žáček rovněž neztrácí cit pro to, aby v některých situacích parodoval sám sebe, všímá si koloběhu života, oněch obyčejných a prostých událostí, které probíhají v jeho těsné blízkosti, jež nejsou na první pohled ničím důležité, přesto ale obsahují zjevné pravdy o lidském bytí a existenci. Občas se v této sbírce objeví i ostřejší napadnutí společenských neduhů ("Mnoho nám toho politikové navyprávěli, leč Šeherezáda znala krásnější pohádky"), ve svém jádru však zůstává tento soubor veskrze laskavým a úsměvným průvodcem po obecných záležitostech, v nich dominuje úsměv, vlídná skepse a mnohdy i nesouhlasné zavrtění hlavou nad tím, k jakým koncům mohou některé věci dospět. Právě tehdy se své šance ujímá tvůrce, který sice tvrdí, že je jen "pouhý zapisovač", jenž svět kolem sebe "zaznamenává pomocí fotografie a slov", ale právě tímto zdánlivě laickým způsobem dokazuje, že tuto činnost lze provádět i s vynalézavostí, osobitou poetikou a radostí ze psaní.