Sobě na počest

Podrobnosti tohoto vydání

Obsah

Ačkoli se jedná o jednu z prvních sbírek Rainera Maria Rilkeho, má již tento soubor všechny atributy, které se později projevily v básníkově zralé lyrické tvorbě. Především se tu v několika oddílech projevuje Rilkeho úporná snaha nalézt niternou podstatu existenciálního pocitu, jakýsi očišťující smysl hlubokého duchovního prožitku. I proto se Rilke často upíná až k nadpozemským obrazům a symbolům: v jeho básních se zjevují andělské bytosti, jež jsou konfrontovány s touhami a přánímí dívčích postav: ty se však někdy pohybují v jakémsi zádumčivém, mnohdy bolestném oblaku dětství, které je ovšem na druhé straně poznamenáno i předtuchou většinou neradostného budoucího údělu. Změnit tuto věštbu ale nepomáhají ani jejich modlitby k Panně Marii: "Myslí, že přešly všechny žaly, / v dětství tak dětsky vnímané, / jdou, jak by úsměv zpola ukrývaly, / žádné slzy si neschovaly / pro nový žal, jenž nastane..." Rilkova poezie z tohoto období však kromě zmíněného tématu vyadřuje třeba i básníkův nostalgický vztah k přírodě, především ale zachycuje jeho až úzkostné hledání vnitřního světa, v němž převládají neustálé pochybností čeřené poryvy smutku, tíhy a osamělosti.