Unavené údolí

Podrobnosti tohoto vydání

Obsah

V jedenadvaceti básnických kapitolách, z nichž každá z nich je dělena na třináct minimalistických textů, se František Uher pokouší vyjádřit své životní přesvědčení, vycházející především z jeho osobních postojů, zkušeností a poznání. Jeho úvahy, z nichž některé mají charakter letmého a jakoby mimochodem vysloveného aforismu, obsahují pestrou škálu událostí a prožitků, které vstupují a zasahují do existence člověka a podílejí se tak na vytváření proměnlivosti jeho osudu. Metaforicky lze tento proces přirovnat i k tvarům mraků, které se "nepřetržitě mění / podobně jako myšlení a jednání lidí". Uher si však nejdůsledněji všímá jevů, které pozitivní vývoj lidského bytí poškozují a narušují: třeba neprůhledného labyrintu mezilidských vztahů, jež se ocitají v pasti nesnášenlivosti a odcizení. Autorova poezie tedy nepřináší radostná poselství, snaží se spíše demonstrovat přítomnost nelehkého údělu, v němž se jeho hlavní aktér pohybuje jako "unavený chodec", jenž je nucen opustit kdysi zaslíbené údolí.