Povídky o lovcích a venuších

Podrobnosti tohoto vydání

Obsah

Hnacím motorem povídek Jana Sojky je především alkohol, který podávaný ve větších i menších dávkách ohrožuje citová pouta, přátelství a vztahy mezi lidmi vůbec. Uprostřed autorova zájmu se většinou ocitají manželské či milenecké dvojice, které se právě díky lihovému opojení dostávají do mnohdy neřešitelných situací. Otupělost, bezduché fanfarónství, prázdnota, neschopnost komunikace i nedostatek soudnosti analyzovat své jednání jsou zde zobrazeny s přímočarou linkou, která staví lidského jedince do nelichotivého postavení bytosti, jež se přestává kontrolovat a propadá se do stále hlubšího nezájmu a apatie. V Sojkových prózách se promítají každodenní návraty z hospod pokleslých cenových skupin do běznadějně prázdného domova, opilecké žvásty a samomluvy, falešná předsevzetí i bláboly o vlastní výjimečnosti, jež jsou ovšem v naprostém kontrastu se skutečností. I tyto okolnosti vytyčují směrovky cest, které nikam nevedou a když ano, tak zase jen do bezbřehého kořalkového oparu...