Jak prázdné kolo, po ráfku

Podrobnosti tohoto vydání

Obsah

Sbírkou Jakuba Chrobáka se prolíná někdy až zoufalé hledání a nalézání sama sebe, bolestné sebekritické propírání, odhalující nejistotu a tápání. Najednou se tu zjevuje v kontrastních barvách "smutný, čtyřicetiletý chlap", jenž je tak trochu překvapen, a možná, že se i trochu děsí toho, do jaké časové smyčky a k jakým hodnotovým dimenzím dospěl. A tak se obrací k různým vzpomínkám, objektům a názorovým proudům: přehrává si intimní kapitoly, pokouší se definovat vztah k naději ve víře, vybavují se mu obrazy z hospodských lokálů, zvuky a obrazy. A i když se před ním otevírají občas i lyrické portréty z rodinného alba, mají tentokrát temnější nádech a kolorit.