Čím jdu rychleji, tím jsem menší

Podrobnosti tohoto vydání

Obsah

Život vypravěčky Mathey se ocitl ve své poslední fázi. Stará žena, která žila nenápadný život v domácnosti po boku svého manžela, přemílá v hlavě otázku, jakou stopu za sebou vlastně zanechává. Pročítá si v novinách smuteční oznámení a přemýšlí, jaká slova by asi mohl obsahovat její vlastní epitaf. Bojí se lidských kontaktů, jichž si nikdy příliš neužila, a tak se pro ni obyčejný nákup, setkání na chodbě domu nebo otázka "Kolik je hodin?" stává dobrodružstvím zrychlujícím tep. Střádá do truhličky věci, které by o ní mohly pozůstalému světu něco říci, přehrává si vzpomínky na soužití s manželem, na nějž sice vzpomíná s jistou dávkou ironie, ale na němž zároveň byla cele závislá - a vlastně čeká na smrt. S mírností, pokorou a překvapivě i s velkým humorem a sebeironií naplňuje závěr svého života vším, čím jej ještě naplnit dokáže. Přes závažné, melancholické téma vyznívá novela především humorně, i když jde o humor značně nahořklý a načernalý, a také optimisticky - nese totiž poslání, že plný a spokojený život nemusí být nutně tvořen jen neutuchající aktivitou a železným zdravím, ale že je především záležitostí vnitřního postoje.