Černá

Podrobnosti tohoto vydání

Obsah

Básník Jiří Staněk, představitel tzv. mezigenerace, podává ve vypjatých reflexích osobitou interpretaci citového vztahu mezi stárnoucím mužem a dívkou téměř o čtvrt století mladší. V devatenácti textech se autor ohlíží za tímto jakoby neuchopitelným a pro něho pořád neuvěřitelným příběhem, v němž vzpomíná na bytost, o níž se dokonce domnívá, "že seslal mi ji Bůh" a odmítnout ji by byl hřích. Staněk promítá obraz své lyrické hrdinky téměř do všeho, vidí její oči o svatojánské noci "tisíci hvězdami navýsost rozjitřené", pozoruje její odraz v deskových malbách karlštejnské kaple svatého Kříže, vnímá její vnitřní jas, který kole sebe šíří, "jistá si sama sebou." Staňkovy verše jsou podány drásavým, svébytným básnickým jazykem s otevřenou, až živočišnou výmluvností a s neskrývaným erotickým podtextem na jedné straně, na druhé z nich zaznívá i smutek nad tím, že nic nemůže být definitivní a i proto je zprostředkovatel tohoto děje nucen konstatovat, že byl jen "pouhým zrcadlem vášně / o níž byl ... vyprošen a požádán."