Útěcha z ornitologie

Podrobnosti tohoto vydání

Obsah

Ornitologie a ptactvo vůbec se v této sbírce stávají pro Jana Frolíka základní metaforou, kterou může obsáhnout jek neohraničený prostor, tak i prostředí, v němž se každodenně pohybuje. Pozorování opeřených tvorů je pro něho možností zachytit jedinečnost prchavých kontaktů, v nichž se odráží plynoucí čas a existenciální pomíjivost. "Antuka plná čar. Nehledím do oblaků. / A jenom ze stínů určuji druhy ptáků," konstatuje autor v jednom z úvodních dvojverší. Sledování těchto stínů má mnohdy až blahodárný význam, jenž se může proměnit v přitakání lidskosti a kráse, v objevení prostého shluku "nepatrných hebkých peříček" a v další, na první pohled nepostřehnutelné drobnosti, které povznášejí člověka. Jejich protipólem jsou pak pocity samoty, odcizení i jakéhosi vnitřního neklidu, které se Frolíkových verších rovněž nacházejí a jenom povrzují známou skutečnost, že ne vždy je útěcha lékem na nedorozumění, bolesti a smutky.