Teď něco ze života

Podrobnosti tohoto vydání

Obsah

V autorčiných vzpomínkových reflexích ožívá především období druhé poloviny dvacátého století, jehož atmosféra a události připomínají, jak obtížnou a nelehkou situací tehdy procházeli intelektuálně založení jedinci. Přemysl Blažíček nepochybně patřil k těm, kteří tento čas (zvláště pak onen normalizační po srpnové okupaci roku 1968) vnitřně snášeli jen s velkým sebezapřením, přesto se však (i přes svůj fyzický handicap) nevzdával a dokázal pracovat na studiích, jež jsou dnes v oblasti literární vědy hodnoceny jako práce nejvyšší kvality. Blažíčková nepatetickým jazykem zachycuje svůj vztah k tomuto muži od prvních setkání během vysokoškolského studia, která později přerostla v pevné a oboustranné citové pouto, jež bylo ukončeno až Přemyslovou smrtí. Součástí autorčina "soukromého" příběhu je však pochopitelně i pohled na dobové okolnosti, které toto partnerství doprovázely. I díky nim nebyl život obou protagonistů vždy jednoduchý, mnohdy se dostavovaly ekonomické nesnáze či ztížené možnosti společenského uplatnění, pokaždé si však oba uvědomovali sílu jejich vzájemného svazku, jenž jim pomohl překonávat překážky a činil tak jejich existenci alespoň trochu snesitelnější.