Poutník lásky

Podrobnosti tohoto vydání

Obsah

Tesař Alí ibn Hišám přijde při požáru Bagdádu o celou rodinu, dům i víru v Boha (tedy o všechno, co tvoří jeho život), propadne zoufalství a protože nemůže vydržet v Bagdádu, kde mu všechno připomíná jeho ztrátu, vydá se pěšky do světa. Jeho pouť je zpočátku zcela bludná a beznadějná. Ovšem potom, díky nenáhodně náhodným setkáním s jedním žebrákem a jedním pastýřem, kteří mu vypravují alegorické příběhy o lásce, bohu a naději, uvidí svoji vlastní tragédii v poněkud jiném světle a pochopí, že se svým zoufalstvím vlastně prohřešuje, a to nejen vůči stvořiteli, ale také vůči své zemřelé rodině. Postupně se tedy zoufat přestane a během své pouti (po světě, ale hlavně po sobě samém) znovu objevuje lásku, lásku k bohu i člověku, která je vlastně totožná... Děj příběhu se zřejmě odehrává v jedenáctém století, ale datování není nijak důležité, neboť, jak autor v předmluvě cituje Ralfa Abercombriho - "Mýty, tyto staré a vždy nové příběhy, nenáležejí ani k realitě, ani k fikci". Podobně příběh zachází i s myšlenkovým pozadím, které se k němu váže. Na první pohled vychází z tradičního šiítského imámismu. Ovšem nenechává se jím svazovat a spíše ho využívá pro cíle mytického a pohádkového imaginativního vypravování.