Směju se a sténám

Podrobnosti tohoto vydání

Obsah

Korespondence mezi Vladimírem Holanem a Stanislavem Zedníčkem zahrnuje čtyři období, která mají svoji specifickou dějinnou atmosféru a tón. První je vymezeno lety 1940-1945, kdy Stanislav Zedníček píše prvně o devět let staršímu Vladimíru Holanovi, který podporuje jeho tvůrčí úsilí. Druhé období představuje poválečná léta 1946-1949. Je to doba četných společných setkání, současně však plíživého nebezpečí, které počínalo ohrožovat nepřizpůsobivé, a také doba osobních tragédií. Třetí korespondenční období je vymezeno lety 1950-1953. Vyznačuje se třídní nenávistí a politickými třenicemi. Dané období má stigma smrti a vyvrženosti, ale je to současně také čas, kdy Vladimír Holan napsal své nejskvostnější verše (Mozartiana, Nokturna, Noc s Hamletem). Čtvrté období, 1954-1977, je nejdramatičtější fází jejich přátelského vztahu, plného odmlk a rozladění do Holanovy smrti nevyjasněného. Stanislav Zedníček byl navíc v tomto období zatčen (1954-1955), po návratu z vězení se ocitl na periferii společnosti. Šedesátá léta znamenají pro oba básníky vzestup a publicitu, ale také žárlivost ze strany Stanislava Zedníčka na mladé přátele kolem Mistrova domu. Od roku 1974 žije Stanislav Zedníček trvale v Hlinsku, korespondence pomalu ustává. Posledním propojením obou básníků je autobiograficky laděná báseň Osudy (1978), zaslaná Stanislavem Zedníčkem. - Dokumenty a fotografie v textu, závěrečná studie Miloše Doležala: Robinson a Pátek.