Syndrom vyhoření u sociálních pracovníků

Podrobnosti tohoto vydání

Obsah

Syndrom vyhoření (burnout) je psychologický a sociální pojem a vyskytuje se především u pomáhajících profesí. Projevuje se pocity zoufalství, zátěže a vyhoření. Nejdůležitější příčinou syndromu vyhoření je, že si sociální pracovníci přejí rozhodujícím způsobem měnit život svých klientů a ovlivňovat sociální politiku. Pro zařízení, která zaměstnávají sociální pracovníky, to znamená, že efektivita jejich práce se snižuje: sociální pracovníci ztrácejí naději pro sebe samé i pro své klienty a tím škodí tomuto zařízení i lidem, kteří zde hledají pomoc. Text představuje teoretické aspekty problematiky spolu s odlišnými projevy v různých povoláních. Dále se zabývá diagnózou a léčbou syndromu vyhoření. Poslední část publikace je věnována tomu, jak se syndromem vyhoření nakládat a jak jej léčit, různým intervenčním a podpůrným strukturám i významu sociálních sítí.