Bible osamělého člověka

Podrobnosti tohoto vydání

Obsah

Velká kulturní revoluce hrdinu nejdříve strhla, když ale nadšení vyvřelo do likvidačního běsnění, prožívá sestup až na dno, ztrácí víru v revoluci, aby našel své svědomí - to jediné, co mu kulturní revoluce nemohla vzít. Žije sužován vědomím neustálého dozoru, sledování. Odsunut do "převýchovného statku", prchá i odsud a mizí kdesi v horách, kde může žít v skrytu "bez víry" ve velikého Maa. Zde objevuje sílu slova - nejdřívě čteného, později i psaného, což jej přivádí do tvůrčího světa umění, které se mu stane ostrovem svobody - stejně tajným jako vlastní sexuální život, nesvázaný puritanismem a "děsivým nadšením" asexuálně radostných mas... Zažít svobodu alespoň v tomto zcela privátním prostoru je ale v tomto zřízení také prakticky nemožné. Nemožnost svobodné tvorby jej později, v době reforem 80. let, už jako publikujícího autora, dovede k rozhodnutí odejít ze země a dochází k poznání, že k tvorbě i lásce je třeba osobní vyzrálost a vnitřní volnost k hledání. Zdvojená postava autobiografického hrdiny (střídající se osoby on - ty) funguje jako technika odosobnění, hrdina se tak pozoruje v různém kontextu - v odstupu nevyřčeného Já. Je to složitá hra úrovní, spíše proud tvořivého vědomí a citu než román. Vracet se nelze. "Tvé ohlížení zpět má jediný cíl: navázat v hlubokém tichu nit myšlenek a vydat se dál". Autor získal v roce 2000 Nobelovu cenu za literaturu.