Deník haiku 2

Podrobnosti tohoto vydání

Obsah

Východoasijské haiku se pro Miloně Čepelku stalo inspirující předlohou. Po prvním svazku parafrází na tuto prastarou literární formu připojuje autor druhý díl svých momentek a zastavení, v nichž dokáže vyjádřit postřeh nad právě uplynulým okamžikem, který na vteřinu "visí ve vzduchu" a právě je to je ta příležitost, kdy ho lze zachytit a popsat. Čepelkovy poetické miniatury jsou zároveň i stručnou filozofickou úvahou, která v rytmickém tvaru pojednáva o smrti či o lásce, případně i o dalších tématech, která se stávají hybatelem lidské existence. Zároveň lze některé z autorových strof považovat i za stručnou epizodu, jejíž obsah je složen z jemného povzdechu, z pocitu smutku či z projevu lítosti. Tyto předpoklady naplňují zvláště ty sekvence, v nichž je zakódován stručný vzpomínkový příběh: "Když spustím víčka, / vždycky mi tam vplouváte / vy, krásná lásko" nebo "Vidím jen jednu, / pořád tu krásnou jednu, / jednu jedinou." Vedle těchto pnutí dokáže autor obohatit své verše až dojemnými pochybnostmi nebo naopak opatrnými optimistickými vyhlídkami.