Krajinami cizích časů

Podrobnosti tohoto vydání

Obsah

Autoři se snaží dokázat, že rozmanité podoby časů a prostorů v konečném důsledku ovlivňují velmi konkrétní a zjevné aspekty kultury, její hmotnou stránku nevyjímaje. S příchodem neolitu se původní ekonomická jednota lidstva (rovnováha lovec/sběračka) rozpadá: zrodila se forma produktivního hospodářství - zemědělství spolu s imobilitou v prostoru způsobenou vazbou na rostlinnou složku. Opakem zemědělců jsou pastevci, kteří se zaměřují na chov: pohyblivost zvířat nutí nomády k mobilnímu způsobu života. Obě skupiny podmiňují specifický způsob percepce času a prostoru - nomádi prostor osidlují, zemědělci tvoří s prostorem jednotu. Podobně různě vnímají obě skupiny čas: pro nomády je změna času současně i změnou místa - migrace je žádoucí coby eliminace následků času (neustálý přesun do míst hojnosti). Pro zemědělce představuje čas vývoj, dějiny, vedl ke vzniku kalendáře a přesnému načasování agrotechnických prací. U nomádů lze pozorovat magické "uchopení prostoru", u zemědělců "domestikaci času".