Obsidiánoví šílenci

Podrobnosti tohoto vydání

Obsah

Riedlbauch rozložil svou básnickou kompozici do čtyř oddílů, pro něž je společné neustálé vyjadřování a zdůrazňování vnitřního neklidu, zjitřené přeludné obraznosti či expresivního výrazu, do něhož občas pronikají ozvěny lyrických reflexí. Po tématické stránce se pak Riedlbauch nechává inspirovat životy a díly tvůrců, kteří ať už v určitých fázích nebo během celé své existence doslova propadli démonu uměleckého procesu, jemuž byli ochotni obětovat vše. Obsidián lze zde proto chápat nejen jako prvotní symbol, do něhož kdysi už pravěký autor v "šíleném" záchvatu vyryl dávné výtvarné poseství, ale i jako kámen, který svou ostrostí může přivodit zranění a jenom potvrzuje, jak snadno může přetlak tvůrčí energie svého původce pohltit nebo ho i smrtelně ohrozit. Riedlbauch tedy zobrazuje jakýsi průvod či galerii "bláznů", kteří za své počínání mnohdy přinesli na oltář umění nemalou oběť. Základní Riedlbachův námět pak doprovázejí i krajinné portréty, které často jakýmsi romantickým koloritem pouze umocňují složitost tvůrčího a uměleckého údělu.