Elixíry ohnivé zkázy

Podrobnosti tohoto vydání

Obsah

Autor se věnuje "odvěkému spojení ohně a meče" jako jednoho z nejvýznamnějších směrů zbrojního vývoje. Nemyslí tím variantu známého románu Sienkiewicze Ohněm a mečem, ale skutečnost, jak válečné mašinerie hledaly co nejničivější prostředky. Je to tedy cesta od využití zápalných prostředků, jako řeckého ohně a nejstarší výbušniny, jakou byl černý prach, až po Nobelův dynamit. Historická exkurze knihy totiž končí v podstatě koncem 19. století. Procházka touto historií je přitažlivá, obsahuje velké množství příkladů, představuje řadu osobností, které se na tomto vývoji podílely, ať už chemiků či alchymistů a dalších specialistů a také politiků, kteří s tím měli co do činění. Není však nijak veselá. Další a další bádání, vědecké objevy, současně přinášely více a více obětí. Nejen na bojištích, také v laboratořích, továrnách a skladištích, kde se výbušniny a střeliva nacházely. Ať už to byla jiskra od hřebíku v botě, nenadálý blesk či cokoliv jiného, přinášel důkaz, s jak nebezpečnou látku si člověk hraje. Ale naše dějiny jsou v podstatě dějinami válek a výbojů a ty nutně musí provázet ničivé prostředky. Koneckonců, ničení doprovodilo autora i při psaní této knihy: jeho milovaná kočička Amálka mu v počítači smazala část hotového textu. Čtenář však nepřišel k újmě, autor ho dopsal, a věru stojí za to tuto knihu dočíst.