Povídky

Podrobnosti tohoto vydání

Obsah

Pro dceřinu ideu vydat společnou knihu povídek vybral autor své dvě rané práce, které patří k vrcholu jeho tvorby: "Poslední den ohňů" a "Chvíle hned po ránu". Zpracovává v nich své "základní" téma: obyčejné, zdánlivě nehrdinské lidské charaktery lidí prakticky bezbranných konfrontované s mezní životní situací - a osvědčující se v ní - zde příběhy nedospělých chlapců: během povstání ve Varšavském ghetu a během pražského povstání, po návratu z koncentráku, na zdánlivém konci utrpení. Působivosti autor dosahuje střízlivou dramatičností a zejména věcností, s níž drastické, lidsky nepředstavitelné a nesdělitelné situace líčí jako každodenní, běžnou zkušenost. Texty dcery Evy mají s otcovým psaním společné to, že jsou také do jisté míry autobiografické. V obou povídkách se řeší dlouholetý nedořešený a nedořečený vztah galeristky Chavy ke staršímu umělci, malíři Chaimovi. Protagonisté vedou dlouhé hluboké dialogy plné oduševnělých básnivých přirovnání, metafor a šifer, i vnitřní monology o tom, jak se od sebe nemohou odpoutat, ani zůstat spolu. Působivost těchto textů je poněkud sporná. Papírová hlubokomyslnost dialogů až k samé hranici srozumitelnosti ztěžuje čitelnost, z textu je také poznatelné, že se autorka s češtinou pouze setkává ("Spolkl naprázdno." "průřez sochami Chaima", "Zlatá ústa" (místo "zlatá slova" - apod... ), výraznější redaktorská práce by tak textům rozhodně prospěla...