Kierkegaard

Podrobnosti tohoto vydání

Obsah

Umlaufův výklad vychází z Kierkegaardovy strategie usilující o zachycení tajemství života nejenom pomocí filozofických, ale i literárních a dalších metod. Hermeneutická metoda staví na pluralismu, jenž může různými způsoby odhalovat smysl napsaného, neboť žádný popis individuálního života nemůže být vzhledem k jeho mnohotvárnosti založen jen na jedné metodě. Nesystematickou povahu Kierkegaardova díla může tudíž postihnout "hermeneutická četba", opírající se o metodologický pluralismus snažící se různými cestami odhalit smysl napsaného. Prostřednictvím této metody český filozof analyzuje tři klíčové prvky soustavy dánského mystika - existenci, čas a víru. Využitím srovnání Aristotelovy metafyziky s Kantovou transcendentální filozofií dochází k závěru, že smysl existence se ukazuje ve vztahu k věčnosti manifestací paradoxu Bohočlověka. Při analýze druhé kategorie zdůrazňuje, že konstituci časového pole lze uskutečnit autentickým nebo neautentickým způsobem podle toho, jak "dotyčná literární postava" reaguje na výzvu života. Kierkegaardovo pojetí víry pojímá coby vztah subjektu k posledním horizontům existence.