Člověk, moc a spravedlnost

Podrobnosti tohoto vydání

Obsah

Roku 1971 proběhla v nizozemské televizi diskuse mezi lingvistou, jehož postoje vychází z racionalistické tradice a filozofem, který naopak zdůrazňuje negativní vliv mocenských vztahů i dominantního diskurzu na jakoukoli aktivitu lidské bytosti. Chomsky oceňuje význam tvořivosti coby součásti obecné lidské přirozenosti vlastní každému člověku: lidem jsou vrozeny určité intelektuální schopnosti docházet k vědění a rozvíjet ho. Veškeré polohy tvořivosti se zrodily na základě setkání univerzálních vloh s podmínkami dané společnosti. Foucault naopak odmítá dualismus neměnné přirozenosti a proměnlivé historie: povaha lidského subjektu se neopírá o nějaký prazáklad. Schopnost člověka překračovat svoji situaci nepochází z jeho přirozenosti, ale z možností diskurzivně-mocenských systémů, které formují jeho vlastní bytí. Chomskyho důraz na vrozené schopnosti lidí a Foucaultovo pojetí lidského jednotlivce jako produktu dané společnosti stojí zcela v protikladných pozicích.