Evropské salony

Podrobnosti tohoto vydání

Obsah

Autorka hledá počátky tohoto jevu už v době pozdní antiky, ale hlavně sleduje jeho historii od epochy trubadúrů, kterou označuje jako předchůdkyni salonní kultury. Líčí pak italské renesanční společenství až po vzestup dvorské galantnosti a vybroušenou společenskou konverzaci ve Francii v období baroka. Jako nejvyšší rozkvět francouzské salonní kultury uvádí epochu osvícenství a popisuje její významné představitelky. Sleduje pak, jak se tato výlučně aristokratická záležitost rozšiřuje v 18. a počátkem 19. století i do vyšších měšťanských vrstev, kdy vznikají prostory pro nová společenství - čtenářské večery, literární čajové dýchánky i kavárny. Dokladá, jak se v období romantismu tato salonní kultura rozšířila v jednotlivých evropských zemích a městech - ve Francii, v Berlíně (židovské salony), Vídni i v Rusku. Změnu pak zaznamenává ve 2. polovině 19. století, kdy se salonní společnosti změnily na diplomaticko-mondénní a popisuje, jak tyto salony dožívaly v německo-rakouském a francouzsko-španělském prostoru koncem 19. století a 1. polovině 20. století. Není bez zajímavosti, že pokusy o vzkříšení tohoto jevu se dějí i v naší současnosti - bez valného úspěchu; autorka nazývá zaniklý literární salon "ztraceným rájem". Knihu doprovázejí reprodukce maleb a kreseb i fotografií, převážně z českých uměleckých muzeí.