O literatuře

Podrobnosti tohoto vydání

Obsah

Společným tématem Ecových textů, které se obracejí k širokému publiku, je především literatura a její funkce. Eco se v textech soustřeďuje na díla převážně známých autorů (Nerval, Joyce, Borges, Dante, Wilde, Manzoni a další), jejichž prostřednictvím zkoumá řadu literárních jevů. Na Nervalově povídce Sylvie ilustruje fungování příběhu a zápletky i její symetrie. Otázky míry vlivu literárního textu, literárních vzorů v kritice, dějinách, naratologii autor objasňuje prostřednictvím Joycova a Borgesova díla. Na Manifestu komunistické strany z r. 1848 dokládá jeho orlí let nad dějinami, a to těmi, které v sobě zahrnuje, i těmi, které následně vyvolá ve století příštím. Eco nahlíží literaturu i z hlediska kulturní antropologie, upozorňuje nás na dílo P. Camporesiho. Dále se zabývá intertextovou ironií, verbálním zobrazením prostoru, povahou fiktivních světů, svým vztahem k Aristotelově poetice, americkým mýtem ve smylu společenském i literárním. Předmětem autorových úvah je i jeho vlastní tvoba.