Trojí samota ve velké zemi

Podrobnosti tohoto vydání

Obsah

Předmětem autorova zájmu je literatura první a druhé exilové vlny v USA (1938 a 1948). Zabývá se publicistikou a především beletrií, která si velmi nesnadno dobývala právo na život. Šlo o kontakt s krajanskou komunitou uvnitř exilové enklávy a zároveň uvnitř majoritní anglosaské kultury. Ztráta kontaktů s duchovními zdroji, s nimiž byli autoři mnohdy i existenciálně spjati vedla ke snaze o jejich zvýšené zachování, alespoň ve formě vzpomínek. Kontext americký, krajanský a exilový působí na proměnu ideových a estetických konceptů v textech exilových autorů této vlny daleko dramatičtěji a konfliktněji, než ve třetí exilové vlně (1968), která se nenacházela v takové kulturní izolaci. Egon Hostovský, Zdeněk Němeček i Milada Součková patřili už ve 30. letech mezi výrazné osobnosti české literatury, přesto jejich literární tvorba, recepce jejich děl v americkém prostředí nemá jednoznačnou cestu. Muselo uplynout půl století, aby díla těchto autorů více promluvila ke kulturní veřejnosti, především pak aby byla uvedena do náležitých souvislostí, což bylo umožněno díky pozůstalostem a možnostem bádat v americkém kulturním prostoru. Mimo jiné i vznik řady významných bibliografií věnovaných dané problematice usnadňuje orintaci v problematice první a druhé literární exilové vlny.