Imanence a sociální pouto

Podrobnosti tohoto vydání

Obsah

Základním morálním zdrojem sociálního pouta je afirmativní vůle a etika imanence - láska přijímá i distribuuje boží dar života. Proti lásce, která pochází z plodivé moci přírody, stojí nenávist, opírající se o závist. Mezi láskou a nenávistí se rozprostírá celá řada typů sociální interakce. Klasické koncepce imanence (Spinoza, Nietzsche, Bergson) spolu s křesťanskou myšlenkou agape přináší řešení v podobě přeměny negativní touhy do afirmativní. Na počátku jakékoli sociální vazby tudíž musí být nastolena mezi aktéry minimální důvěra a vzájemné uznání, jež mají své kořeny v "aktu vydání nadbytku", čímž dochází k výrazu vděčnosti za dar života i následnému obdarování druhého. Tento dar bez kalkulu formuje pouto důvěry a vzájemného uznání, o něž se opírá péče, přátelství, občanské sdružování i samotný stát. Studie prostřednictvím klasického pojetí imanence (Spinoza, Nietzsche, Bergson) a současných sociologických poznatků definuje morální principy lidského soužití v rámci společenského celku.