Prokletí a básníci

Podrobnosti tohoto vydání

Obsah

Úvodní kapitoly se zabývají genezí pojmu prokletí v jednotlivých dějinných epochách. Autor, přední romanista, klade otázku, zda toto anatéma (klatba, prokletí) může být vysloveno v souvislosti s poezií. Důraz v celé studii je především položen na francouzskou poezii, odkud se pojem prokletého básníka rozšířil a stal se tak odborným označením. Básník je prokletý ve vztahu k předmětu své nenávisti, je jejím původcem i obětí. Ve Verlainově pojetí je prokletí pojmenováno jako projev absolutní poezie. Studie dále na jednotlivých básnických osudech zkoumá sociální kořeny prokletí (od Platona k Augustinovi, přes středověké morality k francouzskému racionalismu a osvícenství až po proslulou plejádu francouzských prokletých). Jde o dvojí životní postoj básníka, napůl bavitel, napůl věštec, jehož soudy jsou příkré. Jeho znakem je neschopnost, či neochota se přizpůsobit.