Problémy legitimity v pozdním kapitalismu

Podrobnosti tohoto vydání

Obsah

Krize v pozdním kapitalismu ztratily svoji živelnost, neboť ekonomický systém ztratil funkční autonomii vůči státu. Současné krizové tendence mají tudíž svůj původ ve strukturách, které vznikly z dočasně úspěšného potlačení systémové krize. Prostřednictvím státu se přesouvají do politického systému a vzniká propletení krizových fenoménů. Vyznačují se tím, že se v jistých mezích mohou vzájemně nahrazovat. Tyto meze určuje přísun motivací ze strany sociokulturního systému a množství hodnot, jejichž nedostatek nelze v rámci teorie krize předvídat. O prognóze krize rozhoduje vztah mezi omezenými zdroji hodnoty a smyslu. Existuje přímá úměra - čím méně je kulturní systém schopen vytvářet dostatek motivací pro politiku, tím více musí být nedostatek smyslu nahrazován konzumovatelnými hodnotami. Hlavní překážku legitimity zosobňují normativní struktury, které společenskému systému neposkytují ideologické zdroje, nýbrž jej konfrontují s požadavky. Zamezit krizi legitimity lze přetvořením třídních struktur kapitalismu nebo odstraněním legitimního tlaku na administrativní systém. Analýza kapitalismu se Habermasovi stává východiskem pro formulování diskursivně morální teorie coby normativního základu "kritické teorie".