Pražské bouře roku 1897

Podrobnosti tohoto vydání

Obsah

Protesty, nepřesně označované jako prosincové bouře, byly bezprostřední reakcí na demisi vlády Kazimira Badeniho na konci listopadu 1897. Vláda padla kvůli tomu, že vydala nařízení, podle nichž měla být čeština zrovnoprávněna s němčinou ve vnitřním úřadování většiny státních úřadů v Čechách a na Moravě. Nařízení vyvolala dosud nejostřejší konflikt mezi Čechy a Němci u nás, vedla k paralýze říšské rady, předlitavského parlamentu (obstrukce německých poslanců v listopadu 1897) a na politické scéně vyvrcholila násilnými scénami na říšské radě. Násilí ovládlo i ulici s tím, že zatímco pádu vlády předcházely nepokoje v převážně německých městech, po její demisi protestovali Češi, jejichž politické vedení chtělo kompenzovat politické ponížení rozsáhlými demonstracemi lidového nesouhlasu. Nepokoje začaly v Praze 29. listopadu, kdy čeští demonstranti napadali údajně provokativně se chovající německé studenty. Především ti z nich, kteří nosili barevné odznaky svých nacionalistických studentských organizací, byli davem pronásledováni a týráni. Čeští demonstranti, mezi nimiž hráli studenti také velkou roli, chtěli proniknout na Příkopy a brzy se utkali s policií, kterou bombardovali kameny. Začali napadat a kamenovat také různé německé a židovské objekty, například Nové německé divadlo či vinohradskou synagogu. Následujícího dne již protiněmecké a protižidovské výtržnosti vypukly naplno a přerostly do nebývalých rozměrů. Od prvního prosincového dne se násilnosti stále více soustřeďovaly na rabování židovských obchodů. Policejní zprávy obsahují dlouhé seznamy (převážně židovských) obchodníků, jejichž obchody (či výčepy) byly davem - v několika případech vícekrát - vykradeny a poničeny. Dav se postupně rozpadl na menší skupiny, které napadaly různé objekty. Ve večerních hodinách docházelo k velmi tvrdým střetům na Žižkově, kde vojsko několikrát použilo střelné zbraně. Rabování a podpalování různých objektů pokračovalo s nezmenšenou silou 2. prosince již od brzkých ranních hodin. Na Smíchově mimo jiné dav asi 800 osob rozbil veškerá okna v synagoze na Plzeňské ulici. Další pokus o útok na synagogu ve večerních hodinách byl dvěma vojáky, kteří ji střežili, odražen pouze za pomoci střelných zbraní. Po vyhlášení stanného práva pak demonstrace přerůstající ve výtržnosti probíhaly v dalších městech s českou většinou. Zdroj: Autor Michal Frankl, http://www.holocaust.cz/cz2/resources/ros_chodes/2008/01/prosincove_boure