Jen šmouha po nebi

Podrobnosti tohoto vydání

Obsah

Vypravěč Antonín Bartoš se vrátil z cizích krajů, do nichž byl životem zahnán, zpět do vsi kdesi v sudetském cípu Slezska, kam byl po válce "přihnán" s dalšími lidmi, kteří byli "vylosováni jako nepřátelé lidu", aby zabydlili město, z něhož byli vyhnáni Němci. Nyní si zde nechal postavit dům a během rozpukajícího jara v něm vzpomíná a vypráví přitoulané zrzavé kočce Mňau. Vzpomínky na poválečné rabování "domobranných gard", na postupné zabydlování a zalidňování, na dobu, kdy se "přihnanci" museli osvědčit nebo být "vyloučeni". Kočka trpělivě naslouchá vzpomínkám na lidi přizpůsobivé měnícím se poměrům, na osoby, procházející příběhem jako zosobněné zlo i na pevné charaktery, na lásku - neopětovanou, sdílenou i ztracenou, na útěk "přes dráty" , na život v Itálii. Vzpomínky se vypravěči proplétají se sny z doby emigrace i současnosti. Ve snech se vracejí situace ze života zkarikované nebo hrůzně zvětšené a zprohýbané, - ostatně celý příběh je více hořce poetickou hyperbolou osudů autora i této země, než jen pamětmi vypravěče, který na konci příběhu konečně dostává místo na palubě vzdušné plachetnice...